REDAKTORKY ČESKÉHO ROZHLASU                                 SE ZAJÍMALY NEJEN O KOZLOVSKÝ KOPEC

HLAVNĚ, KDYŽ JE VESELO :-)

  STRUČNÁ HISTORIE KČT ÚSTÍ NAD ORLICÍ

Položení základů organizované turistiky v Ústí nad Orlicí je úzce spojeno se jmény KARLA NOVÁČKA, E.V.DANIHELOVSKÉHO a JOSEFA KOSTY. KAREL NOVÁČEK, později ředitel okresu, byl jediným registrovaným členem KČST v Praze, E.V.DANIHELOVSKÝ přišel do Ústí n.O. v roce 1914, pracoval zde jako bankovní úředník, organizačně zajistil založení KČST odboru v Ústí n.O., JOSEF KOSTA, který prožíval léta odpočinku v našem městě se stal prvním předsedou odboru. Ustavující schůze valné hromady se konala v síni okresu dne 17.dubna 1918. Předsedou odboru byl zvolen JOSEF KOSTA, profesor JAROSLAV JEZDINSKÝ místopředsedou, pokladníkem E.V.DANIHELOVSKÝ, členy výboru JUDr. JAROSLAV DRÁBEK, KAREL KRÁTKÝ, LÍDA MAZÁNKOVÁ a KAREL NOVÁČEK. Náhradníky byli zvoleni JULIUS MAYER a RŮŽA PIRKLOVÁ, která později ve výboru pracovala v různých funkcích a odboru zůstala nepřetržitě věrná až do své smrti v roce 1983.

Klub byl založen po noci ze 16. na 17. dubna, v níž vyhořela rozhledna na Andrlově chlumu, zřízená Okrašlovacím spolkem Ústí nad Orlicí v roce 1905. Byla dřevěná, vysoká 35 m, u vchodu se prodávalo občerstvení a vstupenky. V den svého vzniku měl odbor 96 členů, na konci roku již 150 členů. Pro členy i zájemce organizoval zprvu krátké, později již celodenní výlety, začal zajišťovat propagaci města i okolí. Mezi trvalé povinnosti převzal i značení turistických cest. Jako první v roce 1919 vyznačil červenou barvou cestu z města Řehořovým dolem na Andrlův chlum a zpět Vlčím dolem. Zde v místě, kde lesní cesta opouští náruč lesa a otvírá se výhled na Kerhartice byla postavena lavička, na které sedával první předseda odboru. Na jeho památku byla nazvána jeho jménem. A na památku prvního organizovaného člena KČST byla pojmenována alej topolů, vroubící silnici vedoucí od železničního přejezdu u nového nádraží do Kerhartic. Ještě v roce 1919 odbor začíná vydávat Věstník KČST z Ústí nad Orlicí a hor Orlických, čtyřikrát ročně, pro členy zdarma.

V roce 1920 vyznačili členové odboru turistickou cestu z Ústí nad Orlicí na Lanšperk, z Ústí n.O. přes Klopoty do Brandýsa nad Orlicí, cestu z Bohousové do Litic a na Lanšperk a z Jablonného nad Orlicí na Suchý vrch dosud bez chaty přes Jamné a zpět do Jablonného přes Orličky. V tomto roce nákladem 1 200 Kč postavili u nového nádraží velkou turistickou mapu, kterou nakreslil FRANTIŠEK NEDĚLA a provedla firma FERDINAND KINDL. Z podnětu Klubu byla obnovena i činnost Okrašlovacího spolku v Ústí nad Orlicí a později i Okrašlovacího spolku v Jablonném nad Orlicí a v Čermné. Na podporu turistiky zřizuje odbor první noclehárnu v Ústí nad Orlicí v budově okresu, překládá ji na Forotu na konci města a v krátké době ji stěhuje do budovy nové chlapecké školy, o její provoz se stará FRANTIŠEK ZÁBRODSKÝ, který se i v pozdějších letech podílí na činnosti odboru jako značkář, po zániku Okrašlovacího spolku se stará o lavičky na Andrlově chlumu a jako nejstarší člen opouští řady odboru úmrtím v roce 1985 ve věku 94 let. V roce 1922 odbor zřizuje další noclehárny, a to v Rokytnici v Orl. horách, v Mladkově, Těchoníně a stará se i o noclehárnu Okrašlovacího spolku v Brandýse nad Orlicí. V roce 1921 odbor vlastním nákladem vydává prvního turistického průvodce Podorlickem, na podporu zimních sportů zřizuje nákladem 848 Kč sáňkařskou dráhu v Řehořově dole. Dne 30.6.1922 zemřel JOSEF KOSTA, druhým předsedou odboru KČST byl zvolen Dr. JOSEF KORÁB. Členská základna v roce 1919 vzrostla na 224 členů, do roku 1929 na 303 členů. Síť značených cest byla rozšířena o modrou z Ústí nad Orlicí na Lanšperk a dál do Kyšperka - dnešního Letohradu, další modrá vedla přes Lanšperk na Žampach, zelená se rozběhla z Ústí nad Orlicí na Kozlovský kopec, další zelená z Ústí nad Orlicí po toku Tiché Orlice do Brandýsa n.O., žlutá přes Hranice z Ústí nad Orlicí na Žampach. Turistický ruch v Orlických horách byl podporován sbírkami na postavení turistických chat na Suchém vrchu, na Adamu a na Čiháku. Třetím předsedou odboru KČST se stal v roce 1929 jeho dosavadní místopředseda E.V.DANIHELOVSKÝ. Klub se v této době stará již o 150 km značených cest. Kromě vlastního věstníku je prováděna propagace činnosti odboru v "Nezávislých listech" v "Orlickém kraji" a "v Orlickém obzoru". Tíživá hospodářská situace zasáhla i naše průmyslové město. Podle "Orlického obzoru" zde bylo k 31.12.1930 celkem 924 nezaměstnaných osob. Hajní vybírali 10 Kč za vstup do lesa, neboť řada nezaměstnaných se snažila přivydělat si sběrem hub a malin. Odbor pořádal turistické akce pro vlastní členy i veřejnost formou autokarových zájezdů. Tak v květnu 1930 to byl tradiční výlet na Košumberk a do Toulovcových maštalí, v červnu výlety do Náchoda a na Dobrošov, další do Deštného a na Šerlich, třetí v tomtéž měsíci do Svitav a na Svojanov. Úspěšnou formou propagace byly i přednášky a besedy. Tak například ve čtvrtek dne 13.listopadu 1930 to byla přednáška J.BOUDY z Plzně, uspořádaná v sále firmy HERNYCH na téma "V srdci šumavských hvozdů". V roce 1931 vydal KČST v Praze krásného průvodce Orlickými horami, jehož autorem byl JAROSLAV DOSTÁL z Prahy.

V Ústí nad Orlicí bylo na řece Tiché Orlici nevyhovující koupaliště. V roce 1932 se odbor jako spoluiniciátor zasloužil o vyvolání jednání ke zlepšení tohoto stavu, na výstavbu nové plovárny přispěl částkou 500 Kč a zachovaná fotodokumentace svědčí o tom, že se členové živě zajímali o postup a dokončení tohoto díla. Významnou akcí pro kulturní rozvoj města byla stavba divadla. Odbor výstavbu při sbírce podpořil darem 500 Kč a podílel se i na organizaci při jeho otevření v roce 1936. Svůj vztah ke kulturnímu dění města vyjádřil i darem 300 Kč při sbírce na vybudování divadla v přírodě ve vstupu do Vlčího dolu. 15.května 1932 bylo v Ústí nad Orlicí otevřeno v bývalé radnici muzeum, ve kterém odbor KČST zřídil nákladem 3 400 Kč síň, ve které byly umístěny historické materiály z činnosti klubu a propagace města a jeho krásného okolí. Členem výboru odboru byl KAREL BROŽEK, majitel tiskárny ve městě. Zde se tiskne od r.1919 "Věstník" ale také všechny další propagační materiály. V roce 1933 Klub vlastním nákladem vydává na křídovém papíře propagační sešit Město Ústí nad Orlicí a jeho okolí s řadou krásných fotografií. Výtěžek této akce je 12 813 Kč. 2.12.1935 projednává výbor námět svého člena JAROSLAVA PIRKLA, podporovaného EMILEM HORÁKEM, aby na místě vyhořelé rozhledny na Andrlově chlumu byla postavena rozhledna nová. Po jednání s Okrašlovacím spolkem v Ústí n.O. dne 22.1.1936 na kterém bylo rozhodnuto, že rozhlednu vystaví odbor KČST v Ústí nad Orlicí, kterému Okrašlovací spolek převede 4 000 Kč, vyplacených pojišťovnou za vyhořelou rozhlednu. E.V.DANIHELOVSKÝ ve výboru potom položil otázku, zda by si Andrlův chlum nezasloužil velkorysejší řešení a to vybudování nejen rozhledny, ale také turistické chaty s restaurací a ubytovacími pokoji. Tento návrh, který ve výboru zvítězil však předpokládal nejdříve vybudování silnice od Loučení k budoucí chatě a také zajištění vody pro její provoz. Pro stavbu chaty a pro operativní řešení situací výbor odboru ustanovil tříčlennou skupinu a to předsedu odboru E.V.DANIHELOVSKÉHO, JINDŘICHA JANDERU a KARLA BROŽKA.

V roce 1936 se odbor stará o značení již 228 km turistických cest. Nově byla vyznačena cesta přes Klopoty a Rviště do Brandýsa nad Orlicí, modrá z Ústí nad Orlicí do Litomyšle, žlutá z Ústí nad Orlicí přes Knapovec dál po Třebovských stěnách do České Třebové a konečně žlutá z Ústí nad Orlicí přes Říčky, Rozsochu a Skrovnici do Potštejna. Hlavním značkařem byl VIKTOR BROŽEK a jeho prvním spolupracovníkem EMIL HORÁK. Trasy ale udržovali i ti členové odboru KČST, kteří o práci měli zájem. Pro udržování jim většinou byly přiděleny trvalé úseky tras. Pro uvažovanou chatu byl v roce 1936 vykoupen pozemek a byla zpracována projektová dokumentace pro silnici od Loučení na vrchol chlumu. JAROSLAV PIRKL odevzdal jako první příspěvek na postavení chaty 194 Kč z výletního fondu odboru. Přes to, že v této době probíhaly sbírky na postavení nemocnice v Ústí n.O., členové odboru se obracejí na obyvatelstvo města i o příspěvek na chatu, odbor vydává i velmi pěkného průvodce "Krásným Podorlickem" s řadou fotografií. Jsou pořádány besedy a přednášky, jejich výtěžek jde ve prospěch akce na Andrlově chlumu. Za tímto účelem i v následujícím roce 1937 je nákladem 1 000 výtisků vydaná půvabná knížka povídek od paní ROLLEROVÉ "Ze staré Oustí" a ve 2 100 výtiscích v roce 1940 vychází soubor hlubotiskových fotografií od E.V.DANIHELOVSKÉHO "Na Tiché Orlici". 20.března 1938 bylo započato se stavbou silnice. Její délka 1 800 m, předpokládaný náklad 310 000 Kč. Ze svých prostředků musel k financování této akce odbor složit částku 20 000 Kč. Potom přišlo září 1938. Záborem pohraničních území došlo k zastavení prací na Andrlově chlumu, byly zpřetrhány turistické cesty, neboť Ústí n.O. bylo obehnáno ze tří stran sudetoněmeckou hranicí. Byla přerušena cesta k Horákově kapli červená, modrá přes Kubincův kopec do Říček, modrá na Žampach, zelená na Lanšperk, žlutá přes Knapovec na Třebovské stěny a zelená na Kozlovský kopec musela být odkloněna do Řehořova dolu. Byl vydán příkaz k zamazání značení ČS na turistických tabulkách a to přes to, že již bylo zimní období. Později v roce 1941 byl vysloven požadavek na dvojjazyčný text, tabulky byly skutečně dodány, ale vyvěšeny bez nadšení. Teprve v červenci 1939 byla vyjasněna funkce nového správního okresu v Litomyšli (Lanškroun zanikl záborem v roce 1938) a byl vydán příkaz k pokračování na stavbě silnice. Vývojem událostí však byla pohřbena vidina výstavby chaty, podle projektu Ing. TOŠOVSKÉHO, který byl vybrán jako nejlepší z veřejné soutěže čtyř architektů. V tomto roce se odboru ještě podařilo zahájit a v podstatě dokončit turistickou stezku na Andrlův chlum od dnešní vodárny, kolem kapliček na vrchol. Protože po záboru území jediný Andrlův chlum poskytoval možnost krátkodobé rekreace a také proto, že občany lákal ruch na výstavbě silnice i stezky, která nakonec byla pojmenována po druhém předsedovi odboru stezkou KORÁBOVOU, bylo uvažováno o postavení dřevěné boudy na vrcholu, aby bylo možno prodávat občerstvení dělníkům na stavbě a v neděli i veřejnosti. Ještě v prosinci 1939 svolal KČT zájemce o stavbu na Andrlově chlumu, z jednání však vyplynul požadavek, aby útulna mohla v zimě poskytnout přístřešek i pro lyžaře, aby zde byla stálá restaurace s padesáti místy a konečně aby zde bydlel nájemce.

Výbor neprodleně započal s pracemi. Již v lednu 1940 byl se žádostí o subvenci odeslán návrh útulny na ministerstvo obchodu. Výstavba chaty byla zadána firmě TOŠOVSKÝ. V dubnu byla žádost kladně vyřízena s požadavkem na její rozšíření. V červenci již Okrašlovací spolek pracuje na úpravě okolí chaty, která byla slavnostně otevřena 25.8.1940. Návštěvnost však byla tak velká, že prostorově nedostačovala, proto bylo přistoupeno k jejímu rozšíření, které bylo dokončeno 31.1.1942.

Město Ústí nad Orlicí bylo v té době obklíčeno ze tří stran sudetoněmeckou hranicí s celnicemi před Dolními Libchavami, na Oldřichovicích a v Hylvátech. Obyvatelé měli přístup jen na jihozápadní část okolí města. JANDEROVA chata na Andrlově chlumu byla tedy neustále přeplněna, prostory restaurace nestačily zájmu veřejnosti. Již v roce 1941 bylo přistoupeno k velkému rozšíření chaty. Projekt i práce provedla opět firma TOŠOVSKÝ. Po přístavbě byla chata předána slavnostně veřejnosti 21. června 1942.

V roce 1940 odbor zajistil s přispěním státní subvence vybudování Řetovské stezky od chaty jižním směrem k polní cestě vedoucí do Řetové. Její délka byla 800 m. Myšlenka JAROSLAVA PIRKLA, která vedla k tak rozsáhlé stavební činnosti na Andrlově chlumu byla odborem realizována dne 30.9.1941, u chaty na Andrlově chlumu byla postavena dřevěná rozhledna a to jako triangulační bod. Byla 35 m vysoká, vstup na ni byl na vlastní nebezpečí, předpokládalo se, že její trvanlivost bude 7 let. Klub nesl část nákladů na její postavení ve výši 2 807,- Kč. V srpnu 1940, kdy byla uvedena chata do provozu, byla odkázána na dovážení vody z Vicenovy studánky. Protože dva vrty v blízkosti chaty byly až do 25 m neúspěšné, bylo rozhodnuto vybudovat vodovod od Poustevníkovy studánky. Jeho délka je 850 m, výškový rozdíl 118 m. K zajištění funkce vodovodu bylo však nutno vybudovat i elektrickou přípojku z města k Poustevníkově studánce. Rovněž tuto akci KČT dovedl ke zdárnému konci, když již první funkční zkouška dne 29.5.1941 byla úspěšná. Více než rok od zahájení provozu chaty se v ní svítilo elektřinou, kterou vyráběl agregát na dřevoplyn. KČT se podařilo získat podporu od ústřední organizace ve výši 35 094,-Kč a dne 10.října 1941 byla chata připojena na rozvodnou síť. V tomto roce byl na chatu také zaveden telefon.

Od roku 1939 výrazně stoupal počet členů odboru. V roce 1941 měl již 437 členů, v roce 1943 dokonce 553 členů. Nárůst byl ovlivněn zrušením řady spolků, mezi nimi i Sokola, jehož členové se z části stávali členy turistického odboru. Čtvrtého září 1941 byl v odboru vytvořen lyžařský oddíl pod vedením OTAKARA WEISE a OTAKARA MACHKA. Oba dva později podlehli nacistickému teroru. O podpoře, kterou odbor věnoval rozvoji lyžařského sportu, svědčí i skutečnost, že nákladem 1 424,-Kč zřídil lyžařskou trať z Andrlova chlumu na louku Královku, byla dlouhá 1 750 m. První závody se na ní uskutečnily 18.2.1940, byly tenkrát organizovány KČT a Sokolem. První lyžařské závody po postavení chaty se konaly dne 2.2.1941. Byla to štafeta mužů na 3 x 8 km. Dne 8.února 1941 se sjezdu z Andrlova chlumu k Tiché Orlici zúčastnilo 60 lyžařů.

Postavení chaty ovlivnilo i další sportovní odvětví ve městě. Za vydatné organizátorské podpory KČT uspořádal Klub cyklistů pod vedením JIŘÍHO HETFLEIŠE I. ročník "Závodu do vrchu" dne 21.8.1941. Po úspěchu se II. ročník konal dne 30.8.1942. Třetí ročník byl těsně před zahájením zakázán, potom už nebyly pořádány ani lyžařské závody, neboť byla zakázána doprava lyží drahou. Dne 23.2.1943 bylo zastaveno vydávání věstníku KČT "Z Ústí nad Orlicí a hor Orlických". 23.10.1942 byla chata na Andrlově chlumu zabrána pro Hitler Jugend a stala se veřejnosti nepřístupnou. Odbor pořádal kratší výlety, turistická rodina, se přes omezení vydané výborem odboru, ráda scházela na nedělním obědu v Klopotech. Na jaře 1944 se JAROSLAV PIRKL, přes obtíže spojené se záborem území, ujímá akce na záchranu hradu Lanšperka. Práce měly vést ke zpevnění zdí, vykopávky měly odkrýt dosud zasypané a zavalené prostory. Podařilo se uvolnit zasypaný klenutý sklep, umístit v něm ostění oken, dveří, nalezené při jeho uvolňování. Sklep byl proti vstupu nepovolaných osob opatřen pevnými dubovými dveřmi.

Po radostných dnech osvobození, převzal Klub uvolněnou chatu (byla od 10.5.1945 obsazena čs. vojenskými hlídkami) dne 14.5.1945 svými členy JOSEFEM ŠTĚCHEM - jednatelem, EMILEM HORÁKEM a předsedou E.V.DANIHELOVSKÝM. Na nutné opravy se znovu sbírkou mezi členy klubu a obyvatelstvem vybralo 73 000,-Kč. Chata byla zpřístupněna veřejnosti 26.8.1945. Slavnostní rámec vytvořil pěvecký sbor Lukes a III. ročník závodů cyklistů do vrchu.

V roce 1946 skončil svou aktivní činnost v ústeckém KČT jeho dlouholetý obětavý předseda E.V.DANIHELOVSKÝ a odešel do Benešova u Prahy. Zde v roce 1967 ve věku 82 let zemřel. Předsedou odboru byl zvolen KAREL BROŽEK. Z iniciativy JAROSLAVA PIRKLA je znovu usilováno o záchranu zříceniny hradu Lanšperka. Po odborné stránce vedl práce JINDŘICH NYGRÍN. Jsou shromažďovány sbírky na podporu této akce, ale ani součinnost dalších organizací a občanů nebyla tak účinná, aby byla korunována úspěchem. Práce, které zde byly provedeny vzaly za své netečností obyvatel, shromážděné sbírky byly zničeny. V tomto období se ještě podařilo u chaty na Andrlově chlumu vybudovat parkoviště a v roce 1947 postavit pod chatou pomníček v upomínku na členy odboru, kteří zahynuli během nacistické okupace. Radostná práce nastala i pro značkáře odboru, vedené EMILEM HORÁKEM a JAROSLAVEM DOSTÁLEM. Byla obnovena většina přerušených nebo zrušených značených cest a výměna všech tabulek na textačních místech. I ve městě se odbor postaral o nové označení historických objektů, které veřejnosti slouží do dnešních dnů.

Vývoj události po únoru 1948 znamenal zlom v organizačním začlenění i v dalším obsahovém zaměření turistiky. Činnost turistického odboru KČT byla převedena nejprve do Tělocvičné jednoty Sokol v Ústí nad Orlicí, za předsedu turistického odboru byl zvolen JUDr. KAREL PROKEŠ. V roce 1949 byl odbor zapojen do závodní sokolské jednoty UTEX v Ústí nad Orlicí. V roce 1950 byl předsedou turistického odboru zvolen KAREL FIŠER. Od roku 1954 byl turistický odbor členem Dobrovolné sportovní organizace ROH TJ. Jiskra Ústí nad Orlicí, tato se změnila v roce 1956 na Tělovýchovnou sportovní organizaci ROH Jiskra Ústí nad Orlicí a konečně v roce 1957 na TJ Jiskra Ústí nad Orlicí, řízenou organizací ČSTV. Celé toto období strukturálních změn vedlo k poklesu členské základny.

V tomto roce přebírá vedení turistického odboru TJ Jiskra FRANTIŠEK DOSTÁL. Velice aktivně zde pracují značkaři. Pečlivě udržují a obnovují stávající značené trasy, vyznačují však i úplně nové. Síť značených turistických cest patřila vždy v našem regionu k těm nejlepším a nejpřehlednějším v celém Československu. Výbor se scházel pravidelně jednou měsíčně, ve skříňce odboru byly každý týden uveřejňovány pěší výlety, velice oblíbené byly i autobusové zájezdy do vzdálenějších lokalit naší země. V roce 1960 přebírá na osm let předsednickou štafetu odboru pan FRANTIŠEK ŠEDA, po něm se v roce 1968 stává předsedou ústeckých turistů jeden vůbec z nejaktivnějších členů JAROSLAV ZAJÍČEK, velký znalec nejen našeho regionu, ale celé republiky. Do nejatraktivnějších míst pořádal každoročně několik autobusových zájezdů, vždy s podrobným výkladem o všech projížděných pamětihodnostech. Odbor mu u příležitosti jeho významného životního jubilea 85 let, udělil titul Čestný člen KČT Ústí nad Orlicí. Byl rovněž nadšeným účastníkem desítek dálkových pochodů ročně, kde převládaly padesátikilometrové trasy. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byly tyto akce nejmasovější. Se stokilometrovým pochodem "POŠŤÁCKÁ STOVKA" jako jeden z prvních v Československu začínal i náš dlouholetý člen TONDA MUSIL, zvaný mezi kamarády "POŠŤÁK" S panem ZAJÍČKEM jsem tehdy mnohé pochody, třeba i "POŠŤÁCKOU ZIMNÍ ŠESTAŠEDESÁTKU" prošel . Bylo to v roce 1974, kdy jsem se vrátil z vojny, dalo by se říct i dostatečně natrénovaný.... Musel jsem se tehdy usmát pod vousy, jak ZAJÍČKOVĚ osmičce v hodině nikdo z nás mladých kluků nestačil. Nikdy jsem ho neviděl běžet, jeho vzpřímená postava ve žluté šustilce se spolehlivě vzdalovala ráznou pěšárnou. Pravidelně jsme ho museli dobíhat... JAROSLAV ZAJÍČEK zemřel 8. srpna 2000.

Turistický odbor pracující při Jiskře Ústí nad Orlicí pořádal pět let dálkový pochod "Turistické putování". Poslední pátý ročník se konal v září 1977. Počátkem tohoto roku dal turistickému výboru LUBOŠ JUNEK návrh, aby odbor uspořádal též stokilometrový pochod a sám se ujal realizace tohoto nápadu. Termín byl stanoven na sobotu 14. května 1977. Zbývalo ještě najít atraktivní název. Návrhu bylo mnoho. "ÚSTECKÁ JARNÍ STOVKA - MÁJOVÁ STOVKA - STOVKA OKRESEM ÚSTÍ NAD ORLICÍ - 100 KM ČESKOMORAVSKÝM MEZIHOŘÍM - ORLICKÝM PODHŮŘÍM. Při zajišťování pochodu samozřejmě účinně pomáhalo mnoho dalších členů, pánové ZAJÍČEK, CHASÁK, BENEŠ, Ing. STRNAD, popisy zajímavých míst na trasách zpracoval pan TUŠLA, suvenýry zhotovil pan DOLEČEK, vydatně pomáhali i další: SEJBAL, REYMAN RYBKA, RICHTER, členky a členové rekreační turistiky pod vedením paní Richtrové zajišťovali prezentaci na startu a dalším nejmenovaným se omlouváme. Při dálkovém pochodu Orlickým podhůřím má zkrátka každý turista něco na práci. Organizační štáb čítá kolem padesáti lidí.

První ročník dostal název "100 kilometrů Orlickým podhůřím". Pochod měl dvě trasy, na 100 a 70 kilometrů. Stovka startovala o půlnoci a nejdříve vedla po silnici přes Hutvald, Hnátnici, Písečnou do Letohradu, odtud po zelené značce do Jablonného nad Orlicí, Jamného až na Suchý vrch, dále přes Červenovodské sedlo, Bukovou horu, Heřmanice, Výprachtice údolím Moravské Sázavy do Albrechtic u Lanškrouna, do Rudoltic, Skuhrova a přes Horákovu kapli do cíle pochodu v Ústí nad Orlicí. Druhý ročník se konal 27. května 1978 a jeho nejdelší stokilometrová trasa zavedla účastníky do České Třebové, Anenské Studánky a na Hřebeč, kde hrozilo turistům propadnutí do starých šamotových dolů při odchýlení z předepsané trati. Trasa vedla dále do Svitav, Opatovce a na Kozlov, přes Přívrat, Hrádek, Sudislav, Brandýs, Pernou a Bezpráví do cíle pochodu v Ústí. Třetí ročník se konal 26. května 1979 a stovka měla opět jinou trasu. Zúčastnilo se 290 turistů. Čtvrtý ročník, který byl věnován celostátní spartakiádě i 35. výročí osvobození Československa se uskutečnil 31. května 1980. kromě stovky a padesátky se šla ještě pětatřicítka a patnáctka a zúčastnilo se 254 turistů. Pro neustálé dešťové přeháňky se přestal pořadatelům květnový termín zamlouvat, takže byl pochod přesunut na začátek června. Pátý ročník se uskutečnil 6. června 1981, přišlo 214 pochodníků. Šestý ročník se konal v sobotu 12. června 1982. To již byl předsedou ústeckého odboru Ing. ZDENĚK STRNAD. Stovky se zúčastnilo 55 dálkoplazů, byl jim změřen čas. Nejrychleji ji zdolal VLADIMÍR VACHEK z Holoubkova za 13 hodin a 20 minut. Celkem se pochodu zúčastnilo 213 turistů. Sedmý ročník 11. června 1983 rozšířil kratší trasy o pětadvacítku, zúčastnilo se 183 turistů. Osmý ročník se uskutečnil 9. června 1984 za účasti 131 turistů. Pro děti byla přidána trasa na devět kilometrů. Devátý ročník byl organizován jako dálkový etapový pochod, konal se 15. a 16. června 1985. Celková účast: 129 turistů. Desátý ročník byl ve dnech 14. a 15. června 1986 připraven rovněž jako dálkový etapový pochod na počest Mezinárodního roku míru. Novinkou byla osmikilometrová trasa "Brontosauří šlápoty" věnovaná hlavně školním a předškolním dětem a jejich rodičům. Tento ročník dosáhl rekordní účasti 376 turistů, z toho velké procento tvořily děti. Jedenáctý ročník 13. a 14. června 1987 se konal v roce stoletého výročí založení tělovýchovy v Ústí nad Orlicí. Zúčastnilo se 302 turistů. Dvanáctý ročník byl opět jednodenní 12. června 1988, odbor turistiky TJ Jiskry Ústí opět úzce spolupracoval s několika institucemi. Pozornost organizátorů se soustředila na nejkratší trasu Brontosauří šlápoty. Děti na ni oceňovaly nejen projížďku na lodičkách po Orlici či práci kynologů, kteří předvedli své čtyřnohé krasavce, ale hlavně dostatečné množství odměn v podobě bonbónů i jiných pamlsků. Účast byla rekordní 596 lidí. Raritou se stal i nedělní výlet historickým vláčkem, který byl zapřažen za lokomotivu Papoušek. Hned při třináctém ročníku 10. června 1989 se rekordní účast zastavila na počtu 665. Nádherné slunečné počasí provázelo všechny trasy: 8, 15, 25, 35, 50 i 100 kilometrů. Čtrnáctý ročník, první po sametové revoluci se konal 9. června 1990. Tehdy prožívali svůj boom v České republice Šmoulové, pro děti tedy byla připravena Šmoulí stezka. Vylepšení zajistil JIRKA MALÁTEK, zvaný "MATLA". Vyřezal a vymaloval nádherné postavičky tenkrát tolik oblíbených "šmoulíků". Jejich obliba přetrvává do současnosti a děti jsou z táty Šmouly, Bručouna, Šikulky, Kutila, Gargamela i Šmoulinky nadšeny. Počasí nepřálo, celá sobota propršela, dětem však trocha vody nevadila a vesele se bavily. Patnáctý ročník již pořádal Klub českých turistů 8. června 1991. Počasí se opět na turisty usmálo: modrá obloha, sluníčko, účast 603 lidí. Šestnáctý ročník připadl na sobotu 6. června 1992. kromě Šmoulí stezky a tradičních tras připravili turisté cyklotrasy na 50 a 100 kilometrů. Sedmnáctého ročníku 12. června se zúčastnilo 274 lidí. Osmnáctý ročník konaný 11. června 1994 potěšil cykloturisty, jejich trasy se rozšířily o dvě v délkách 40 a 70 kilometrů. Účast 471 lidí. Při devatenáctém ročníku 10. června 1995 zůstala délka pěších tras zachována, silniční cyklotrasy se jely na trasách 30, 60 a 100 km, horská kola 40 a 70 km. K jubilejnímu 20. ročníku byla vydána pamětní brožura se stručnou historii pochodu Orlickým podhůřím s přehledem účasti jednotlivých ročníků, popisem tras a mapkami. Pěší trasy zůstaly zachovány, cyklo trasy byly rozšířeny na 150, 100, 75, 50 a 30 km, účast 580 turistů. Historickou účast sedm set účastníků zaznamenal 21. ročník 7. června 1997. Na cyklotrasy od 20 do 150 kilometrů vyjelo tehdy 107 účastníků, pěšáků se prezentovalo 593, nejvíce 470 zájemců si prošlo oblíbenou "Šmoulí stezku". Mnozí se poprvé v životě rozhlédli z rozhledny "Stříbrné krasavice". Největší zastoupení měli "Oušťáci" (398), z České Třebové přišlo 97 zájemců. Zastoupení však byli i turisté z Ostravy, Bohumína, Krnova, Brna, Broumova, Hronova, Prahy a z dalších měst. Opečený buřtík pod rozhlednou chutnal všem, poslední soutěže a sladké bonbony byly připraveny v cíli na plovárně. I když to v pátek večer při startu pěší stovky nevypadalo, sobotní počasí se sluníčkem a modrou oblohou se opravdu povedlo.

Dvaadvacátý ročník se nesl ve znamení 110.výročí založení KČT a 80.výročí založení KČT v Ústí nad Orlicí. U této příležitosti uspořádalo Městské muzeum v Ústí nad Orlicí ve spolupráci s ústeckými turisty výstavu nazvanou "Zdrávi došli". Písní "Viděl jsem hory" ji v pátek 5.června 1998 otevřel Ženský komorní pěvecký sbor z Ústí nad Orlicí řízený DANOU ŠPINDLEROVOU. Úvodní slovo přednesla ředitelka muzea MARIE ŠPAČKOVÁ, poté předala slovo předsedovi Ústředí KČT JANU HAVELKOVI z Prahy. Za realizaci výstavy poděkoval celému kolektivu muzea předseda ústeckého odboru KČT MILAN RICHTER, přiblížil návštěvníkům osmdesátiletou historii KČT Ústí nad Orlicí od činnosti Okresního spolku i Orlické župy, přes pochod Orlickým podhůřím, život třech rozhleden na Andrlově chlumu, turistickou chatu Hvězdu až po současnost. Mezi desítkami turistů se páteční vernisáže zúčastnil starosta města KAREL ŠKARKA, přednosta okresního úřadu MUDr. IVAN TÝČE i senátor BOHUMIL ČADA. Historii ústecké turistiky přiblížilo ve výstavní síni v domě čp.7 jedenatřicet rozměrných panelů a třináct vitrín. Výstava byla otevřena do 20.září 1998.

Večer potom odstartovali z plovárny pěší stovkaři a ráno v sobotu 6.června další milovníci přírody a cykloturisté. Těch vyjelo i za tropického vedra 33°C 131. Šmoulí stezku absolvovalo 419 lidí, nadšeni byli z "lodičkové kontroly" pod "Regulkou". Celkem absolvovalo pochod 630 účastníků, 376 Oušťáků, všichni navštívili výstavu "Zdrávi došli", byla to zároveň první kontrola. Za 22 let si prošlo trasy Orlickým podhůřím 7 794 lidí. Třiadvacátý ročník byl pořádán 5.června 1999 rovněž z plovárny a počasí opět přálo. Bylo to vidět i na rekordní účasti 702 lidí. (133 cyklistů a 477 "Šmoulů"). Přijela i stovkařská špička JAN SIMET z Plzně, VLADIMÍR VACHEK Z Holoubkova a Pražáci RNDr. RUDOLF KOTVA CSc a Ing. VLADIMÍR PEŠATA, známý "bouchačkář" ze Semtína. Nejstarší stovkař, ročník narození 1927. "Oušťáků" přišlo 412.

V sobotu 3.června 2000 odstartoval ze sauny 24.ročník. Bez třech zájemců se prezentovala plná šestistovka, devatenáct odvážlivců vystartovalo na stovku. Nejstarším účastníkem byl MILAN CHASÁK (1930), nejmladším dvouletý LADÍK NOVÁK, oba z ústeckého KČT. Dálkový pochod "ORLICKÝM PODHŮŘÍM" je hlavní akcí ústeckých turistů dodnes. Největší pozornost věnují dětské osmikilometrové trase ŠMOULÍ STEZKA s mnoha atrakcemi a soutěžemi. K těm nejoblíbenějším patří povození dětí na lodičkách a také atraktivní vodník v podání dlouholetého turisty MIROSLAVA REYMANA. Za 34 let prošlo trasami ORLICKÉHO PODHŮŘÍ více jak 13 500 milovníků přírody, k tomu však můžeme přičíst 1700 turistů - pořadatelů. Každoročně tento oblíbený pochod zajišťuje minimálně padesátka nadšených obětavců. U příležitosti 30. ročníku tohoto dálkového pochodu jsem v roce 2006 připravil drobnou brožurku s několika historickými i současnými fotografiemi a kapitolami "30 let Orlickým podhůřím - Účast na pochodu Orlickým podhůřím - 66 let turistické chaty Hvězda - 88 let KČT Ústí nad Orlicí ve zkratce - 101 let od otevření první dřevěné rozhledny - 10 let "Stříbrné krasavice" - Hvězdná společnost na chatě HVĚZDA". Společně s diplomem a medailí byla každému účastníkovi pochodu předána.

V roce 1990 vzniká opět KČT. Jelikož měl ústecký odbor vždy štěstí na šikovné jedince, okresnímu značkaři a jednateli výboru MILANU CHASÁKOVI se jeho mravenčí prací podařilo za pomocí výboru KČT dosáhnout toho, že 1. 1. 1992 je opět chata Hvězda turistů. Pravda, proběhlo i několik okresních a krajských soudních jednání, nakonec právo zvítězilo. Pan MILAN CHASÁK by se 27. srpna 2010 dožil 80 let. V roce 2000, mu odbor udělil titul Čestný člen KČT Ústí nad Orlicí. Bylo to u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. Zemřel 20. června 2001.

Ústeckým turistům však přibylo pořádné břemeno. Po čtyřicetiletém panování komunistické Jednoty je chata náležitě zplundrována. Je třeba předělat elektroinstalaci, opravit vodovodní řad a sprchové kouty, provést rozličné stavební úpravy. Naštěstí se vždy našlo dost šikovných turistických rukou, které byly ochotny pracovat bez nároku na odměnu. Stovky brigádnických hodin odpracovali turisté v létě a na podzim roku 1996. Euforie spojená s výstavbou třetí rozhledny na Andrlově chlumu byla tím nejúčinnějším hnacím motorem. Telekomunikační technologie si vyžádaly položení několika kabelů z města Řehořovým dolem až k rozhledně. Turisté se těmito pracemi svezli a výkop od Poustevníkovy studánky až k chatě hvězda na Andrlově chlumu "růčo, fůčo...", rozšířili. Následně do něj vložili umělohmotné vodovodní potrubí a elektrický kabel. Nadzemní elektrické vedení bylo vždy pouhou sázkou do loterie. Přetrhne spadlý strom elektrické vedení nebo nepřetrhne. Aktivitou tehdy překypoval velice aktivní značkař, sedmdesátník ZDENĚK ZÁBRODSKÝ. Kopal výkop, jen se z něj kouřilo....

Nadšeným turistou a velkým pomocníkem odboru byl LÁĎA STRÁNSKÝ z Kerhartic. V jeho rukou vznikla nádherná hlava POUSTEVNÍKA vytesaná z pískovce. Zázračná voda vytékající z jeho úst osvěžuje pocestné dodnes. Nakreslil i velice pěknou obálku k brožurce "ANDRLŮV CHLUM ROZHLEDNA 1996", kterou ústečtí turisté vydali u příležitosti slavnostního otevření třetí rozhledny 19. května 1996. Bohužel tento všestranně nadaný a šikovný člověk turisty navždy předčasně opustil.

V lednu roku 1995 po odstoupení Ing. ZDEŇKA STRNADA z předsednické funkce na vlastní žádost, zvolila Valná hromada KČT Ústí nad Orlicí na chatě HVĚZDA za svého předsedu MILANA RICHTERA. Výbor KČT se schází ke svému jednání vždy první pondělí v měsíci, hlavní úkoly mu dává Výroční členská konference, která se na Andrlově chlumu, ve své chatě schází, pravidelně třetí neděli v lednu. Účast je vždy vysoká. Z více jak sto padesátičlenné členské základny přijde na jednání kolem stovky lidí. Pravidelně se každým rokem konference zúčastňují i starostové města od KARLA ŠKARKY přes JIŘÍHO ČEPELKU až po RICHARDA PEŠKA, či jeho zástupce LUBOŠE BÄCHELA. Zastoupení zde má i vedení Oblasti KČT Pardubického kraje. Hlavní úkoly jsou jasné: Bezproblémově provozovat turistickou chatu HVĚZDA a rozhlednu na Andrlově chlumu, každý týden připravit do turistické skříňky výlet pro rekreační a výkonnostní turisty, zajistit akce uvedené v celostátním turistickém kalendáři. K těm, které se vyhýbají Andrlovu chlumu můžeme jmenovat například "PŘEJEZD ORLICKÝCH HOR" lyžařská akce vedená 30 let MIROLAVEM REYMANEM, dvaadvacet let zajišťoval oblíbenou cykloakci "DROZDOVSKÁ PILA" ZDENĚK ŠVÁBENSKÝ, nestor cyklo a vodácké turistiky. V posledních letech se na Mírovém náměstí sjelo sedm set cykloturistů. Cykloakci "KOLEM PASTINCKÉ PŘEHRADY" vede se svoji rodinou již 25 let MILAN RICHTER. Další oblíbenou cykloakcí "ŘETŮVSKÝ PEDÁL" pořádá 21 let Ing. JIŘÍ LANGR.

Ve středu 4. června 2008 otevřelo Městské muzeum v Ústí nad Orlicí ve svých krásných prostorách Hernychovy vily výstavu "ZDÁVI DOŠLI PODRUHÉ" mapující 90 let činnosti KČT v Ústí nad Orlicí. Turistický odbor se pochopitelně na instalaci výstavy iniciativně podílel. Výstava trvala do 28. září 2008. Po vernisáži odešli turisté odhalit pod chatu umělohmotnou desku na pomníčku, vzpomínající padlých a umučených turistů za druhé světové války. Tu původní mosaznou nějaký darebák ukradl.

Koncem druhého říjnového týdne roku 2008 si dali v Ústí nad Orlicí dostaveníčko nejvyšší představitelé Klubu slovenských turistů a Klubu českých turistů. Se slovenským předsedou Ing. MIROSLAVEM HERCHELEM přijela ještě ERIKA FÁBRYOVÁ, LADISLAV KHANDL a ŠTEFAN KVIŠ. Předsedu KČT RNDr. JANA STRÁSKÉHO doprovázeli JAROSLAV KREJZLÍK, JÁN BABNIČ a VRATISLAV CHVÁTAL.

České a slovenské turistické špičky si nejdříve prohlédly loděnici, v tábořišti nocovaly rovněž se zde stravovaly. V sobotu dopoledne přijal vzácné hosty na radnici starosta města RICHARD PEŠEK s místostarostou Mgr. LUBOŠEM BÄUCHELEM. "Co můžeme lidem nabídnout je turistika a trocha toho duchovna. Žádný významný hrad ani zámek u nás nemáme. Je dobře že je hojně navštěvováno tábořiště v Cakli, stejně jako chata Hvězda a rozhledna na Andrlově chlumu. Ústečtí turisté zde měli velké štěstí na nájemce RENÉ GRIMA. Nikdy se nemusíme bát přijet na Hvězdu s návštěvníky. Uvidíme jak v zimě, budou-li se běžkaři moci prohánět po upravených stopách mezi "Andrlákem" a Kozlovem. Vždycky říkám českotřebovskému starostovi JAROSLAVU ZEDNÍKOVI. Modlím se, aby bylo mnoho sněhu, aby jste mohli na "Pekláku" dobře sjezdovat. Rovněž se však modlím, aby ty záplavy sněhu končily v Dlouhé Třebové, abychom jako Město Ústí nad Orlicí měli s úklidem sněhu co nejméně práce", smál se v závěru svého příspěvku starosta RICHARD PEŠEK. Předseda slovenských turistů MIROSLAV HERCHLE poznamenal, že se mnohdy diví našim turistům, že odjíždějí za panenskou přírodou do Kanady, když na Slovensku i v Čechách se podobných míst najde dost. Před polednem si delegace v čele s místostarostou Mgr. LUBOŠEM BÄUCHELEM vyšláply kolmo po cyklostezce do Letohradu, kde si prohlédly Muzeum řemesel.

Večer patřil posezení v turistické chatě Hvězda na Andrlově chlumu. Ústecký HORAL zastupoval místopředseda FRANTIŠEK BERAN, KČT Ústí nad Orlicí předseda MILAN RICHTER. Ten přinesl i řadu turistických kronik, tak že to chvílemi vypadalo na verandě chaty jako ve čtenářském kroužku. Všichni přítomní obdrželi pamětní plaketu a diplom "K rozhledně na Andrlův chlum" a regionální turistické materiály. Oblast Pardubický kraj zde zastupoval předseda Ing. MILAN ZEMAN i jeho zástupce VLASTIMIL ŠKVÁRA. Jelikož na chatě probíhaly zvěřinové hody, dobrou chuť přišel vzácným návštěvníkům popřát i chatař RENÉ GRIM. Největší zájem byl o Myslivecký pětiboj s "Myslivcem", paní ERIKA zase dala přednost Křepelce na hnízdě. Musel jí být opraven diplom, kde měla v příjmení FABRIOVÁ. Konstatovala, že si vždy potrpěla na správnosti, tedy s dlouhým a tvrdým....

Obě posilněné delegace se následně neodebraly k hrobu neznámého vojína - nýbrž po 183 schodech vystoupaly na vyhlídkovou plošinu "Stříbrné krasavice", aby se pokochaly výhledem na osvětlené Ústí. V neděli 19. května 1996 tuto rozhlednu slavnostně otevíral právě ministr zdravotnictví RNDr. JAN STRÁSKÝ. Dobře si na tuto chvíli pamatoval, připomněl si ji i v podrobné obrazové kronice. Závěr příjemného večera patřil zpěvům s kytarou.

Za prosluněné soboty 20. března 2010 uspořádali místní turisté v Kulturním domě Ústí nad Orlicí "ZAHÁJENÍ TURISTICKÉ SEZÓNY PARDUBICKÉHO KRAJE". Pardubická turistická oblast pověřila letošní organizací této populární akce odbory KČT HORAL a KČT Ústí nad Orlicí. Velkým pomocníkem byla ústecká radnice.

Nultý ročník této akce se konal na Žampachu, z iniciativy KČT Sopotnice. Ten první proběhl v Moravské Třebové, následovala Chrudim a po ní Pardubice. Velký jarní svátek všech milovníků přírody byl v tomto roce tedy zahájen u nás v Ústí nad Orlicí. Stovky účastníků se začaly scházet v kulturním domě již krátce po osmé hodině, na pódiu vyhrávala skupina "Šedous band" ne pouze k dobré náladě, některé páry se ihned vrhly do tance "Lanškrouňáci" se vítali s "Pardubáky". "Třebováci" se "Sopotničáky" a tak to probíhalo mezi všemi odbory. Zima byla zkrátka dlouhá a každé turistické město již mělo připravené propozice na letošní rok. O bohaté občerstvení se postarali profesionálové, ústecká firma UO SPORT a podle toho to také vypadalo. U žádného stánku fronty, pohodička, sličné servírky vše zvládly s úsměvem. O bohatém programu průběžně příchozí informovala JANA STAŇOVÁ, královna cyklostezek RNDr. RENATA ŠEDOVÁ se mezi turisty ladně proháněla na kolečkových bruslích a zvala je do modrého salonku , kde byly promítány dokumentární snímky o bohaté síti cyklostezek na Ústecku. Již od osmi hodin bylo velice "horko" sympatickým pracovnicím Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví Pardubice. Pomoci jim přijel i šéf VLADIMÍR TUREK, stovky turistů odcházely od jejich stánku s kartičkou vypovídající o hodnotách tlaku, tepu i tuku v tělesné schránce každého jednoho turisty, ne každý byl s uvedenými hodnotami spokojen.... Náhodou sezóna teprve začíná... Propagačních materiálů o správném životním stylu přivezly pracovnice OZP mnoho. Myslely i na děti. Ty odcházely s balónky, pexesy i omalovánkami.

Oficiální zahájení proběhlo úderem desáté hodiny. Mikrofonu se ujal starosta města RICHARD PEŠEK, všechny přítomné uvítal na půdě Ústí nad Orlicí, popřál jim pěkný pobyt plný zážitků, aby se sem vždy rádi vraceli. O Regionu Orlicko-Třebovsko pohovořil jeho předseda Mgr. LUBOŠ BÄUCHEL místostarosta města. Zdravici z kraje přednesl radní zodpovědný za cestovní ruch MIROSLAV STEJSKAL. Oficiality ukončil předseda oblasti KČT Pardubický kraj Ing. MILAN ZEMAN. Zdůraznil, že na Orlickoústecku jsou pořádané některé turistické akce s mnohatisícovou účastí, kam se lidé každoročně vrací. Tyto pochody patří mezi nejnavštěvovanější v celé republice. Členská základna oblasti se každým rokem mírně navyšuje, v současné době je v ní registrováno přibližně 2000 turistů. Dle slov předsedy oblasti rozvoji turistiky pomůže zlepšení infrastruktury, více kvalitních služeb a zatraktivnění regionu.

Následně již patřil parket pod podiem "kankánovým princeznám" KAMILY VELÍNSKÉ. Svým temperamentem rázem strhly zaplněný sál kulturního domu, i balkony se vlnily... Odměnou jim byl dlouhotrvající skandovaný potlesk. Pozvolné zmírnění netrvalo dlouho, do nástrojů se opět obul "Šedous". Doprovodný program byl velice pestrý. Připravena byla prohlídka Městského muzea v Hernychově vile, kostela Nanebevzetí Panny MARIE, budovy Jednoty bratrské. Některé skupiny návštěvníků si prohlédly městskou galerii, jiné využily Dne otevřených dveří Sport hotelu Tichá Orlice, obdivovali i moderní sportoviště včetně aquaparku. Zkušení průvodci zase provázeli zájemce po pamětihodnostech města, historii znaly nazpaměť, proto i odborný výklad byl precizní. O autobusové výlety na Andrlův chlum či do Cakle byl takový zájem, že musely být psány pořadníky.

Návštěvník akce, který byl řádně zaprezentován, obdržel bílou "igelitku" s propagačními materiály města, vkusným pamětním listem, propozicemi akcí i s popisky výletů do okolí 6-8-16-18 km dlouhých. Těchto tašek bylo vydáno hodně přes šest stovek. Když však svým odborným okem shlédl plný dům správce "kulturáku" prohlásil: "Tak pánové tady je dnes minimálně osm set lidí". Mnozí návštěvníci se totiž vůbec nezaprezentovali. Nebyla to povinnost.

Příprava tak náročné akce trvala ústeckým pořadatelům několik měsíců a jak prokázala fantastická atmosféra zaplněného sálu kulturního domu, někdy rozhodují o úspěchu opravdu maličkosti. Velkým oříškem totiž bylo, kde hlavní setkání uspořádat. Na náměstí - V Cakli na Andrlově chlumu - kdo může v listopadu vědět , jaké bude 20. března počasí... A tu šéf rekreačních turistů JINDŘICH MOTL, hladě si něžně svoji bradu, pronesl větičku: "Udělejme to v "kulturáku". A to rozhodlo! Při minulých setkáních byla jinde prezentace, desítky metrů vzdálené podium a občerstvení v několika zaplněných restauracích. Návštěvníci Ústí měli vše pohromadě.

Již v pondělí 22. března obdrželi pořadatelé e-mail z Hlinska a po přečtení první věty jim ztuhly rysy v obličeji, následně se však tváře rozzářily: "Ahoj Oušťáci" s plným autobusem jsme se tuto sobotu vypravili z Hlinska na ZTS 2010 a musím se přiznat, že jste mě moc nepotěšili. Jsem člen výboru KČT v Hlinsku, který bude organizovat ZTS 2012 a vy jste letošní organizací a průběhem ZTS postavili laťku tak vysoko, že se nám ji bude těžko překonávat a tak bychom se jí rádi alespoň přiblížili. Opravdu smekám a vyslovuji obdiv k tomu, jak jste se zahájení zhostili.

A tak ještě začerstva mám k vám prosbu, kdybyste mi věnovali půlhodinku a napsali mi, jak jste postupovali, co všechno je zapotřebí udělat, abychom z toho vybruslili alespoň trochu se ctí. Mám na mysli třeba to jak jste jednali s městem, jak jste radní získali na vaši stranu, kde všude jste sháněli peníze a jak jste zajišťovali další potřebné kroky", píše krom jiného VLADISLAV BÁRTA KČT Hlinsko.

Za finanční i organizační pomoc patří velké poděkování Městu Ústí nad Orlicí, akci podporovala Oblast PK i Pardubický kraj, velice vstřícná spolupráce byla s ústeckým Klubcentrem, profesorskou, profesionální službu převedla ústecká firma UO SPORT, která by ze svých sobotních zásob občerstvila nejméně jednou tolik lidí. Stovky mladých i dříve narozených "srdcí" rozehřály sličné a temperamentní "kankánové princezny" KAMILY VELÍNSKÉ, pěkně vyhrávala skupina "ŠEDOU BAND" a pochopitelně ten největší dík patří členům obou ústeckých turistických odborů, kteří se organizace náročné akce se ctí zhostili Turista však není pouze prací živ.... Dříve narození rekreační turisté pořádají pěší vycházky, propagované v turistické skříňce třikrát týdně. Občas dojde k situacím velice dramatickým. Tak třeba v lednu 1996 zachránila naše členka MARIE SLAVINGEROVÁ život tehdy třiaosmdesátiletému panu HRDINOVI, který na Bezpráví uklouzl a spadl do Tiché Orlice. Zprvu se paní SLAVINGEROVÁ pokoušela turistického kamaráda vytáhnout z řeky sama, následně ji pomohli další lidé. Promočeného a prochladlého muže dali nakonec do pořádku lékaři v ústecké nemocnici.

Také výkonnostní turisté nezahálí. Pořádají pěší i cyklovýlety, rovněž sjíždějí řeky na lodích. V zimě poznávají přírodu na běžkách. Oblíbené jsou i autobusové zájezdy. Velice aktivní je v jejich pořádání MARIE PECHÁČKOVÁ a v posledních letech i MARTIN LŽÍČAŘ, TOMÁŠ DOUTNÁČ, MILOŠ KUBÍČEK a MIREK HUBL.

Skvělou práci dlouhodobě vykonává i parta značkařů vedená MIROSLAVEM KADRMANEM. (Manželé MOTLOVI a pánové JAVŮREK, MAISNAR, CARBA, HUDEČEK, HÁNĚL, ČERNÝ, VALA, ŠMEJDÍŘ, BUŠÁK, COUFAL pomáhají i další. Však se mají co ohánět. Obhospodařují více než 160 km značených pěších tras v okolí Ústí nad Orlicí. V superlativech hovoří o jejich práci milovníci přírody přijíždějící k nám z různých koutů České republiky i ze zahraničí. Výbor KČT Ústí nad Orlicí pracuje v současné době ve složení: Předseda MILAN RICHTER, vedoucí Správní rady chaty Hvězda a vedoucí výkonnostních turistů JUDr. LUBOŠ JUNEK, účetní MARIE PECHÁČKOVÁ, dalšími členy jsou Mgr. JINDŘICH MOTL, MARTIN LŽÍČAŘ, EVA HÜBLOVÁ, PAVEL TURNER, TOMÁŠ DOUTNÁČ a Mgr. MILOŠ KUBÍČEK.